Ballard James Graham

Z Cyber Wiki

James Graham Ballard

K velkým postavám Nové vlny patří britský spisovatel James Graham Ballard (1930-). Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil.

[editovat] Dílo

Ballard je specialistou v pomalém zmaru. Jeho čtyři nejvýznamnější romány z šedesátých let - The Wind from Nowhere (1962), The Drowned World (1962), The Burning World (1964) a The Crystal World (1966) - líčí celosvětové katastrofy, jejichž charakter je vždy napovězen již názvem práce. Největší pozornost vzbudil naposledy jmenovaný příběh, ve kterém živá hmota krystalizuje - samozřejmě opět zvolna, nezadržitelně, osudově. V těchto i v dalších prózách - například v povídkové sbírce The Terminal Beach (1962) - se zřetelně projevuje odlišnost mezi klasickou anglickou katastrofickou školou, jejímž je Ballard významným pokračovatelem, a mezi jeho vlastní tvorbou. Na rozdíl od toho, nač jsme až dosud byli zvyklí, nespočívá těžiště jeho katastrofických příběhů v dramatickém souboji lidí s živly, v mezních situacích, ve kterých se obnažují charaktery, apod., ale v pátrání po hlubším smyslu líčených událostí. Základním výrazovým prostředkem, jehož přitom užívá, je neobyčejně kultivovaný a plastický popis. Ballardovo vidění je v podstatě malířské - jeho líčení prostředí vyvolává atmosféru melancholie, opuštěnosti, pomíjivosti. Rád ukazuje, jak se kdysi živé, funkční a zdánlivě nezničitelné systémy rozpadají, technika mizí pod vodou nebo je zaváta pískem, bary a noční kluby jsou opuštěné, uprostřed nových pouští trčí napůl zasypané kosmické rakety a porouchané hrací skříně, mezi liduprázdnými betonovými stavbami se prohání vítr. Autorovy postavy jsou vůči katastrofám obvykle apatické - nepropadají dramatickému zoufalství ani nevyvíjejí horečnou aktivitu. Konstatování návaznosti autora na dekadentní umělecké směry z přelomu století (19./20.) se tu kritikům přímo vnucuje.

Do reálnějších poloh sestoupil James Ballard v sedmdesátých letech, kdy v jeho tvorbě dochází k výraznému posunu. Nadále jej sice vzrušují pocity člověka, před jehož očima se rozpadají nejzákladnější jistoty jeho existence, avšak od katastrof přírodních, jimž dosud věnoval hlavní pozornost, přesouvá nyní svůj zájem na negativní vývoj v oblasti lidských vztahů, zejména v souvislosti s působením moderní techniky. V povídkové sbírce Atrocity Exhibition (1970), která tuto tvůrčí etapu zahájila, se soustředil na oblast reklamy, masových sdělovacích prostředků a politiky. Ústředním námětem románu Crash (1973, čes. Bouračka) jsou autonehody. Spisovatel se v příběhu vyrovnává s posedlostí moderního člověka - s jeho agresivitou, soutěživostí, láskou k rychlosti, se zvláštním vztahem ke stroji, který sám vyrobil. V portrétu zvrácené přitažlivosti nebezpečí, pachu krve a smrti opět rozeznáváme spodní tón dekadentního umělcova naturelu, obohacený tentokrát navíc o freudovskou interpretaci skutečnosti. Automobilismu se týká také dlaší Ballardův román The Concrete Island (1974), jehož hrdinou je řidič, který ztroskotal na ostrůvku mezi proudy řítících se aut. tuto situaci dobře známe z kresleného humoru, spisovatel ji ovšem vytěžil způsobem naprosto nehumoristickým. Vztah člověka k technice, která se obrací proti němu, se jako ústřední motiv objevuje i v následujícím románu High-Rise (1975). Ani zde čtenář pochopitelně nenalezne mnoho důvodů k optimismu a už vůbec ne k bezstarostnému smíchu. Spolu s autorem jest mu sledovati zhroucení technologických funkcí blízké budoucnosti.

Není překvapující, že pesimistická atmosféra ballardových knížek silně deprimuje a odpuzuje četné příznivce klasické, převážně optimisticky orientované SF. Mnozí řadoví fanoušci rovněž odmítají jeho tvorbu jako příliš intelektuální a literátskou. Kritika však právě pro tyto vlastnosti jeho práce vyzdvihuje a hovoří o něm jako o apoštolovi Nové vlny. Mezi ty, kdo o Ballardově díle hovoří v superlativech, patří též Kingsley Amis (1922-).

James Graham Ballard navzdory svému věhlasu i vlivu, který se projevil v pracích celé řady mladých britských autorů, nikdy za žádný ze svých příběhů neobdržel Huga. A nezískal - což je opravdu překvapující - dokonce ani jednu Nebulu, cenu udělovanou jeho kolegy spisovateli. V současné době žije v Sheppertonu v Anglii.