Ghost in the shell
Z Cyber Wiki
Ghost in the Shell
Jestliže existuje nějaký celkem snadno stravitelný zástupce japonského anime pro západní kulturu, pak jím je zřejmě "Ghost in the Shell". Ne nadarmo se tento kyberpunkový opus promítal po většině státech Evropy a v USA, a následně si našel světovou frakci fanoušků. Jeho kyberpoetika je stejně úchvatná jako noir atmosféra v "Blade runnerovi" a kadence příběhu rychlá jako u "Matrixu". Tyto dva filmy nejmenuji náhodně, protože "GITS" s nimi má mnohdy více společného, než se na první pohled zdá. Ať už jde o inspiraci, paralelu nebo přebírání nápadů a scén.
"GITS" začíná v rytmu anime rychlou smrští informací, které nemají pro diváckou recepci žádný informační základ. Kyberpolicistka major Motoko sleduje přes elektronický kanál ze střechy mrakodrapu mezinárodní schůzku. Zbytek týmu monitoruje situaci z bezpečí dodávky. Probíhá policejní zátah, kdy dojde na klasické hierarchizování pravomocí. Jistý diplomat chrání hackera před policií. Akce začíná. Motoko skáče ze střechy ve zpomaleném záběru a už v tento okamžik jsou jasný latence, kde že bral "Matrix" svoje báječné choreografické nápady. Ladný a elegantní pád majora je střihem přenesen k dialogu v místnosti. Vzácně viděný zlom atmosféry, který hekticky, přesto s kreativní logikou skočí od klidného rozhovoru v ultraakční přestřelku, se poprvé objevuje právě když se zdá, že diplomat má všechny esa ve svojí ruce, než se mu po výstřelu skrz okno rozlétne hlava. Major mizí pod termooptickým maskováním v hypertechnickém světě.
Město v "Ghost in the Shell" zdánlivě připomíná veledílo Ridleyho Scotta, přesto je jejich podobnost pouze finální a navíc ambivalentní. Mnohem více se podobají oba filmy v samotném sledu otázek, které kladou do mysli divákovi, i když i ty jsou ve vzájemné disharmonii. Dá se říci, že každý dle svých kulturních dispozic dochází k podobné tezi, i když jinou cestou, jinými argumenty a s odlišnými vedlejšími postřehy, vše ohledně lidské existence a empatie kyborgů. Atmosféra neofuturistického města je veskrze úchvatná. Takashi Watabe (vedoucí výpravy) vytvořil se svým týmem agresivní představu perverzní spleti starých předměstí, kde se kombinuje přesycenost japonskými tradicemi s kultem moderní technologie. Městské vodní kanály, které brázdí nákladní loďky jsou plné nánosů odpadu a některé části města dávno padly za oběť času; opuštěné, aniž by se kdokoli snažil odklidit onu starou převrácenou tramvaj uprostřed ulice nebo horu šrotu o kousek dál. Postapokaliptickou součástí megapole se člověk dostane až k moři přes které je vidět centrum plné věžových domů, zde sídlí samotný střed civilizace, kde se propojují kulturní vize a přetechnizovanost. Na takovou prohlídku budoucností nás "GITS" zve nejen při každém záběru, ale někdy i speciálně k dotvoření tečky za extrémním civilizačním precedensem v rytmu podmanivé hudby Kenji Kawaie a jeho ústředním opakujícím se motivem, charakteristickým pro svět "GITS".
Přesto tenhle zdánlivě kontrastní svět jakýmsi prapodivným způsobem drží pohromadě. I když je plný hackerů, kteří napadají skrz síť jakýkoli projev života kybernetické civilizace. Tu chrání policejní korporace, více než co jiného podobné ministerstvům s represivními složkami. "Ghost in the Shell" je nejvíce charakteristický kyborgy. Batou je hardwarovým mixem lidské existence. Mozek člověka, tělo stroje. Dnes žádná neobvyklá myšlenka, jenže uvědomme si jak jsou většinou kyborgové v našich poměrech braní, jako lidé? Válečné stroje? Za b) spíše. Major Motoko jde se svojí postavou ještě dále, kompletní umělá výroba včetně elektronického mozku. Major ale pochybuje, pátrá po vlastní duši, po projevech jejího JÁ. Je plně inteligentní a sebereflexní forma, takže hledá - mimo jiné - i svůj raison d´etre. Jisté uspokojení nachází v potápění, čemuž její poněkud jednodušší (v chápání existence) kolega Batou nerozumí.
Filozofický a filozofující náboj je díky scénáristovi Kazunori Itó jako hrozící jednotka, působí výtečné vyvážení k akci a zabíjení nutnému k finálnímu poznání. Je duše (duch) nesmrtelná forma existence? Může počítač/stroj vytvořit duši? Vyvážením dialogům ve kterých se jednotlivá témata probírají nebo odkazům v jednotlivých záběrech (potápění, rozstřílený rodokmen, strachuplný pohled majora na Loutkáře), je akční stránka filmu. Mamoru Oshii vytvořil perfektní animace, plné dynamického pohybu a živelné podívané. Úchvatnost soubojů ve všech směrech zhodnocuje jejich střídmost a chronologičnost, včetně konečné expresivní bitvy majora s tankem.
"GITS" je další krok za umělou inteligenci, do vod, kde můžeme zatím jen klást podobné otázky, ale také právě ty otázky, které tu jsou od dob samotné myšlenky vytvoření stroje/robota jako kopie člověka. "GITS" nakonec odkazuje, že duše se dá stvořit z informací, přesto postrádá unifikovanost, proto se nakonec duše Loutkáře, nejhledanějšího hackera na světě, spojí s majorovou, která se chce osvobodit. Nebo spíše přejít na jinou formu života, oprostit se od těla a existovat v síti. Loutkář definuje duši jako systém informací, stejně jako lidství samotné, které jsou přenášeny/kopírovány do dalších přirozenou reprodukcí skrz DNA. Je snad duše nesmrtelná? Takhle položená věta je přitom tak stará, stejně jako zapomenutá v lomozu moderního věku informací. Přesto měl kyberpunkový "GITS" onu sílu se na ni opět zeptat, mimo jiné. Ne jenom střílet díry do lidí, jak už jsme si často navykli.
Film má pokračování v Ghost In The Shell 2
